Ourworld

4. února 2013 v 23:58 |  Kdo jsem?
 

Tajemný Nippon

4. března 2010 v 20:13 | Wenditi |  Knihovnička...
Přestože se Japonsko stalo během 20. století nedílnou součástí "západní" civilizace a zařadilo se dokonce mezi země s nejrozvinutější ekonomikou, životním stylem a myšlením zůstávají Japonci i nadále v mnoha směrech ve svém vlastním tradičním světě. Knížka Tajemný Nippon je proto orientována především na taková témata, s nimiž se pojí různé nejasnosti. Čtenáři se seznámí nejen s japonskými dějinami a kulturními tradicemi, ale také s životními postoji dnešních Japonců a s tím, jak by se měli cizinci v Japonsku správně chovat. Zvláštní kapitoly jsou věnovány i životu v Tokiu, úskalím japonštiny a najdete zde i průvodce po japonských restauracích a informace o tom, nač by si měli dát pozor podnikatelé při obchodních jednáních s Japonci.

Autor: Jiří Janoš
Nakladatelství: Libri v roce 1998


JAPONSKÉ REFLEXE

4. března 2010 v 20:09 | Wenditi |  Knihovnička...
Známý spisovatel a známý fotograf - každý na svou pěst - pobývali v Japonsku, setkávali se s lidmi slovem i obrazem zaznamenávali postřehy o současné tváři této exotické země. Společně pak vytvořili knížku, která potěší jak milovníky krásné prózy, tak příznivce cestopisů a fotografických publikací; jak ty, kteří se do Japonska chystají, tak ty, kteří si o něm jenom nechávají zdát

Autoři: Z. K. Slabý, Zdeněk Thoma
Nakladatelství: Marsyas v roce 1994

Ukázka z knížky:

Už na to nějak nejsem zvyklá...

Někdy se mi zdá, že japonské sezení na tatami a spánek v přízemní poloze je cosi, co sbližuje se zemí. Pro většinu Japonců je to samozřejmost a člověku to po čase ani nepřijde zatěžko, přizpůsobí se, avšak zpočátku je zvláště stolování pro Evropana značně obtížné.
V jednom ibarackém baru jsem se seznámil s mladými manželi, s panem Babou a jeho ženou Jošiko. Slovo dalo slovo a oni mě pozvali domů na večeři. Ve stanovený den jsme se tedy sešli, kromě nás tu byli přítomni tři přátelé rodiny a mama z baru, v němž jsme se potkali. Ta pomáhala jako obvykle připravovat jídlo, otevírala láhve, nalévala a vůbec přispívala ke všeobecné zábavě.
Hlavním chodem bylo sukijaki z malých krabů - piplačka náramná, zvláště v oné zmíněné přízemní poloze, kdy nevíte, kam s nohama. Nicméně nálada byla družná, k čemuž přispělo saké, whisky a pivo značky Kirin, pohoda příjemná, rozprava rozverná.
Vám je dobře, říkal jsem v duchu na adresu Japonců, vy sedíte celý život na zemi a nemáte s tím nejmenší problémy...Ale jako jindy jsem zatnul zuby a vydržel.
Když jsem vstal, necítil nohy.
Vtom se ke mně přitočila paní Jošiko a pošeptala mi: "Jsem celá rozbolavělá. Už na to tradiční sezení na zemi nějak nejsem zvyklá..."

Kam dál

Reklama