Příběhy ze starého Japonska

23. července 2009 v 15:06 | Wenditi |  Knihovnička...
Tyto tři krátké, vtipné příběhy jsou z mé učebnice japonštiny...samozřejmě tak dobře, abych přepsala tyhle cvičení do japonštiny, psát ještě neumím, ale chtěla bych se s nimi podělit, protože mají své kouzlo:)


Dvouoké strašidlo

Kdysi dávno žil muž jménem Denšiči a ten provozoval v Asakuse panoptikum. Zkoušel všechno možné, ale návštěvníci ne a ne přijít. "Co bych tak asi v panoptikum ukazoval?" přemýšlel. Jednou, když se dozvěděl, zě kdesi na severu jsou jednooká strašidla, vyskočil radostí. "Několik si jich chytím a budu vydělávat," řekl si a vydal se na cestu. Šel přes hory a doly, přes doly a hory, šel stále k severu, až najednou zabloudil v tmavém lese. Bylo už pozdě večer. "Co si počnu?" pomyslel si, když vtom zdálky zaslechl dětské hlasy. "Kde to asi zpívají?" myslel si Denšiči a vydal se po hlasech. Najednou spatřil, jak si několik dětí hraje v kroužku. Jaké to překvapení, všechny děti byly jednooké! "Tak tady je země jednookých! Dobrá, odvedu si je a budu je ukazovat!" Tiše se přiblížil a jedno dítě uchopil oběma rukama. Ale v tom okamžiku byl nakopnut a povalen na zem. Když se potom rozhlédl, zjistil, že ho jednooká strašidla obklopila. Než se nadál, byl spoután provazem a odveden do vesnice jednookých. Zanedlouho nato bylo možno slyšet: "Jen račte vstoupit, uvidíte dvouoké strašidlo, vzácné na celém světě!" Denšiči se nakonec ocitl v panoptiku v zemi jednookých.


Nahlas a potichu

Žili kdysi rolníci, starší bratr a mladší bratr. Mladší bratr byl pracovitý, ale poněkud těžko chápavý. Jednoho dne oba pracovali na poli a již nastalo poledne. Starší bratr řekl: "Půjdu napřed a uvařím jídlo." Když byl zanedlouho oběd připraven, vyšel ven a zvolal: "Slyšíš? Oběd je hotový!" Nato mladší bratr odpověděl silným hlasem z pole: "Už jdu, jen schovám motyku pod mez." Když obědvali, starší bratr řekl: "Když se schovává nějáká věc, dělá se to tak, aby o tom nikdo nevěděl. Když voláš tak nahlas, může tě někdo slyšet a ukrást to. Podruhé si dej větší pozor." "Opravdu, opravdu," přikyvoval mladší bratr. Když se potom vrátil na pole, zjistil, že tam motyka, kterou schoval, není. Rychle se vrátil domů, naklonil se staršímu bratrovi k uchu a tiše mu pošeptal: "Bratře, někdo ukradl motyku."

Jak žena strašila

Byl jeden muž, který žil po smrti své ženy sám. Jednoho dne, právě když obědval, se před stolkem objevila žena bledé tváře v bílem kimonu. "Oh, strašidlo!" polekal se muž, ale když se dobře podíval, zjistil, že je to jeho zesnulá žena. "Ale co to, že jsi přišla teď jako strašidlo?" zeptal se. "Už jsem tě dlouho neviděla a proto jsem se s tebou chtěla setkat." Muž se upřeně díval na ženu a zeptal se: "Copak strašidla nechodí v noci? Proč jsi vlastně přišla v pravé poledne?" Strašidlo se slzami v očích pravilo: "Já se v noci bojím, když je tma."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 moish moish | Web | 26. července 2009 v 2:56 | Reagovat

haha...super pribehy :D mozem s spytat z akej ucebnice su?:)

2 Wenditi Wenditi | 27. července 2009 v 13:04 | Reagovat

Jsou z prvního dílu Učebnice japonštiny od Ivana Krouského..není to úplně nejnovější učebnice (r. 1991), ale učí se z ní docela dobře:)
Jsem ráda, že se ti příběhy líbily;)

3 Ľudka Ľudka | Web | 5. října 2009 v 17:05 | Reagovat

:-) super, hlavne na tom poslednom som sa pobavila!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.